Betonová hranice

Stojím v němém úžasu a hledím na ty krásné výtvory šikovných českých rukou. Bunkry, které nás měly chránit před megalomanstvím jednoho rakouského kaprála. Bunkry, které se staly našimi novodobými hrady a tvrzemi. Bunkry, jejichž stíny v zapajícím slunci se dodnes natahují jako prsty, v gestu němé obžaloby, a ukazují na naše tehdejší neschopné a zbabělé politiky.

Dušan Rovenský

V roce 1933, kdy se v sousedním Německu stal kancléřem Adolf Hitler, zesílila potřeba ochrany Československé republiky. V úvahu přicházely dvě varianty obrany. První bylo vybudování motorizované armády, která by se přesouvala dle potřeby, na ohrožené úseky státní hranice. Druhou bylo zbudovat stálé pohraniční opevnění.

U předválečných politiků zvítězila druhá varianta, kterou doporučil i náš západní spojenec – Francie. Od počátku se počítalo s tím, že opevnění útočící nepřátele nezadrží, avšak zbrzdí dostatečně dlouho, aby Velká Británie a Francie stačili zmobilizovat své síly a otevřeli západní frontu proti Německu (což byl, jak se později ukázalo, nereálný plán).

Prvorepublikové opevnění je soustava pevností a pevnůstek budovaných Československem v letech 1935 - 1938 v pohraničí a na vybraných vnitrozemských příčkách. Opevnění bylo budováno proti nepřátelsky naladěným sousedním státům - Německu, Maďarsku, Rakousku a Polsku. Opevnění se skládalo z objektů lehkého opevnění vz. 36 a vz. 37 (tzv. řopíků), objektů těžkého opevnění (zejména samostatných pěchotních srubů) a z dělostřeleckých tvrzí. Mezi jednotlivými těžkými objekty se rozkládaly překážky proti útočné vozbě (dobové označení obrněných vozidel) a pěchotě.

Při současném tempu výstavby různých silnic a dálnic, se zdá až neuvěřitelné, že tehdy bylo prakticky za tři roky postaveno více než 10 000 pevnostních objektů všech typů (864 objektů vz. 36, více než 9 100 objektů vz. 37 a 263 objektů těžkého opevnění).

Před několika dny jsem s bratrem vyrazil na výlet po naší "betonové hranici" na Králicku, kde jsme navštívili památníky technického umu našich předků. Pokud máte náladu a čas na rodinný výlet, vyražte také a nebudete litovat! Za Vaši námahu Vám bude odměnou připomínka šikovných českých rukou, které tyto pevnosti vybudovaly, statečných obránců, kteří byli připraveni v nich položit své životy a zbabělých politiků, kteří se zalekli své zodpovědnosti.  

Trasa tvrz Bouda (jv. část mapy) - tvrz Adam (sz. část mapy), v Orlických horách, kterou jsme se vydali. Poblíž se nachází malebná městečka Mladkov a Těchonín, s řadou penzionů pro případný nocleh.

Pěchotní srub K-S-24 "Libuše" dělostřelecké tvrze Bouda.

Šachta pro neosazenou otočnou dělovou věž dělostřeleckého srubu K-S-22 "Horymír" dělostřelecké tvrze Bouda. Věž měla být instalována až na jaře roku 1939.

Stopy po německých zkouškách odolnosti československého opevnění na pěchotním srubu K-S-21 "Kazi" dělostřelecké tvrze Bouda.

Pěchotní srub K-S-25 "Sedlo"

Pohled ze střílny "řopíku" v týlu dělostřelecké tvrze Bouda.

Pěchotní srub K-S-37 "Rozhledna"

Příkop proti útočné vozbě (dobový název protitankového příkopu) mezi pěchotními sruby K-S-37 a K-S-38.

Čelní střílna pro kulomet lehkého objektu vz. 37 A/36/B1-80 úseku Mladkov

Lehký objekt vz. 37 A/35/A-160 úseku Mladkov

Pohled na pěchotní srub K-S-36 "Pod Adamem". V dálce, na horizontu, vrchy Vysoký kámen (842 m. n. m) a Bouda (844 m. n. m.).

Měli jsme se bránit!

Zdroje: www.mapy.cz a fotografie autora.