Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na pokraji jaderné Apokalypsy - Operace Chrome Dome

19. 10. 2009 7:30:00
Po dobu 24 hodin denně a 7 dní v týdnu se v průběhu Studené války nacházelo ve vzduchu 12 strategických bombardérů U.S. Air Force. Na jejich palubách, v zapečetěných obálkách, se nácházely mapy, satelitní snímky a šifrovací tabulky. A v jejich útrobách to nejdůležitější - vodíkové bomby, připravené kdykoli rozpoutat jadernou Apokalypsu. Jejich cíle - v Sovětském svazu. Jejich návrat zpět v případě války - nemožný.

Osádky letounů, držící tuto nepřetržitou hlídku, byly součástí "flotily" více než 1500 bombardérů Strategic Air Command (SAC; Velitelství strategického letectva), připravených provést jaderný úder proti cílům na území SSSR. Američtí vojenští plánovači však měli (oprávněnou) obavu o schopnost letounů SAC přežít jaderné údery sovětských mezikontinentálních balistických střel. Zatímco v případě sovětského preventivního útoku by let sovětských střel ke svým americkým cílům trval maximálně 30 minut, americkým bombardérům by tato doba stačila sotva pro vzlet a opuštění základen.

 

pict1.JPG

Řídící sál velitelství SAC na letecké základně Offutt

Program nepřetržitého leteckého hlídkování byl zahájen v roce 1958 operací Head Start (Náskok), na níž v roce 1961 navázala operace Chrome Dome (Chromová kopule). Tento program zahrnoval nepřetržité hlídkování amerických strategických bombardérů, plně vyzbrojených jadernými zbraněmi, ve vymezených prostorech. Jakmile jedné skupině 12 letounů končila hlídka, její místo okamžitě přebírala jiná dvanáctičlenná skupina. Hlavními hlídkovacími oblastmi byly: Grónsko (pro útok na SSSR přes Severní pól), Středozemní moře (pro útok na západní a jižní část SSSR) a Tichý oceán mezi Aljaškou a Japonskem (pro útok na východní část SSSR). Poslední hlídkovací oblastí bylo okolí základny Thule (v Grónsku), kde se nacházel radar včasného varování, který měl sloužit k odhalení případného sovětského preventivního úderu proti USA.

 

Operation_Chrome_Dome.jpg

Letové trasy operace Chrome Dome

Osádky strategických bombardérů prodělaly týden před plánovaným startem předletovou přípravu a v den samotného startu následovala tříhodinová předletová kontrola letounu. Kapitán letounu mezitím převzal od zpravodajského důstojníka uzamčený kufřík s zapečetěnými obálkami obsahující mapy tras, informace o přidělených cílech a klíče k odjištění bezpečnostních pojistek vodíkových bomb. Kapitán se zpravodajským důstojníkem otevřeli kufřík a po té, co podle seznamu zkontrolovali obsah, ho znovu uzamkli. Kapitán následně kufřík místil do pilotní kabiny letounu, kde ho připevnil řetězem a zámkem. Start letounů k "jaderné hlídce" byl denně plánován na 10:00 dopoledne (aby se osádky dostatečně vyspaly a netrpěly brzkým vstáváním).

 

pict2.JPG

Osádka nastupuje do bombardéru B-52 Stratofortress vyzbrojeného střelami AGM-28 Hound Dog.

Služba letců SAC byla nudná - za 24 hodin měli uletět přibližně 17 500 km (s doplňováním paliva za letu) stálou rychlostí přes 700 km/h (při tom se vyvarovat prudkých zatáček a manévrů z důvodu snížení spotřeby paliva) a vyčkávat na případný povel k útoku. Po dobu letu si osádky snažily krátil dlouhou chvíli čtením knížek a časopisů a ti členové, kteří mohli, se střídali a pospávali zachumlaní do spacích pytlů na studené pogumované podlaze. Kdo chtěl, mohl si ohřát konzervovanou stravu a najíst se.

 

pict3.jpg

Startující "Bé-padesátdvojka" s motory na plný výkon.

Po celou dobu letu byly osádky ve spojení s velitelským letounem EC-135C Looking Glass, který se pohyboval po vlastní trase nad územím USA. Velitelský letoun, na jehož palubě se nacházel minimálně jeden generál U.S. Air Force, měl sloužit v případě zničení velitelství SAC jako záložní velitelské stanoviště. Letouny Looking Glass se střídaly v dvanáctihodinových směnách a startovaly z letecké základny Offutt v Nebrasce.

V případě vydání povelu k útoku bylo nezbytné provést řadu kontrolních úkonů, které snižovaly možnost náhodného rozpoutání jaderného konfliktu na minimum. Povel byl v letounu signalizován sérií čísel a písmen (kód), které se zobrazily na konzoli v pilotní kabině a zároveň se rozezvučel akustický signál. K ověření signálu kapitán a další dva členové osádky (obvykle druhý pilot a navigátor) rozpečetili obálky s autentickým kódem, který nařizoval provést útok. Pokud se přijatý kód shodoval s kódem v obálce, rozpečetil kapitán další obálku, ve které se nacházely informace o (primárních a sekundárních) cílech a jejich podrobné mapy. Tyto dokumenty následně předal navigátorovi, který zahájil navádění letounu na let do hloubi SSSR. Mezitím se další dva členové osádky přesunuli průlezy do pumovnice, kde rozlomili bezpečnostní pečetě a s pomocí klíčů odjistili pojistky (čímž došlo k aktivaci elektrických obvodů) vodíkových bomb nebo řízených střel. Začala mise, ze které nebylo návratu.

 

A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: „Pojď!“
A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním.

 

Zjevení Janovo 6:7-8


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

P.S. V průběhu let 1958 - 1991 (kdy program nepřetržitého leteckého hlídkování existoval) došlo minimálně ke 3 leteckým nehodám, při kterých došlo ke ztrátě, zničení nebo poškození jaderných zbraní, které se nacházely na palubách zničených letounů - v Kalifornii v roce 1961, ve Španělsku v roce 1966 a v Grónsku v roce 1968. Definitivní tečku za érou Studené války učinil prezident George H. W. Bush, když v listopadu 1991 nařídil konec "jaderné hlídky".

Autor: Dušan Rovenský | pondělí 19.10.2009 7:30 | karma článku: 26.21 | přečteno: 4644x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Věda

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 196 | Diskuse

Dana Tenzler

Velké finále díl 1., Cassini-Huygens a jeho nelehká cesta k Saturnu

Je největší, nejtěžší a nejkomplexnější sondou, jakou kdy NASA vyslala do vesmíru. Za pár měsíců ji čeká velkolepý pohřeb - bude navedena do nitra planety Saturn. Připomeňme si velkolepou misi do vzdálené části sluneční soustavy.

22.6.2017 v 8:00 | Karma článku: 17.43 | Přečteno: 226 | Diskuse

Jiří Turner

Je pan Čermák potomkem lidoopů a mimozemšťanů?

Může to vypadat, že jsem si na pana Čermáka nějak zasedl, ale jelikož jeho smělé teze nelze napadnout přímo v diskusi a jsou patrně i tací, kteří se s nimi ztotožňují, dovoluji si na jeho bizarní článek reagovat vlastním článkem.

21.6.2017 v 17:55 | Karma článku: 18.39 | Přečteno: 776 | Diskuse

Jita Splítková

Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?

21.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 9.79 | Přečteno: 361 | Diskuse

Libor Čermák

Co když člověk skutečně vznikl zkřížením lidoopů a mimozemšťanů?

Myslím si, že nejsem sám, koho vzrušuje otázka původu člověka. Mohl například vzniknout tak, že nějakcí mimozemšťané zkřížili své geny s již zde žijícími lidoopy? Když se nad tím zamyslíme, je zde až podivně moc souvislostí.

21.6.2017 v 5:57 | Karma článku: 22.54 | Přečteno: 874 |
Počet článků 49 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6923

Násilí, holá síla, vyřešilo v dějinách mnohem více než kterýkoli jiný faktor. Opačný názor je jenom toužebné očekávání v té nejhorší podobě. Národy, jež na tuto základní pravdu zapoměly, vždycky platily svými životy a svobodou. - Robert A. Heinlein (Hvězdná pěchota)

Autor publikuje v periodiku
ATM - Armády, technika, militaria


Mé vybrané odborné články můžete číst na Scribd a serveru On War / on Peace.

 

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.