Když Arabové zabíjeli Palestince... A teď o tom mlčí.

27. 04. 2009 7:30:00
Již od vzniku státu Izrael v roce 1948 s oblibou muslimské země poukazují na násilí páchané proti Palestincům ze strany Izraelců. O tom, že největších masakrů proti Palestincům se dopustili samotní Arabové, raději mlčí. Je čas seznámit se s událostmi ve kterých Arabové zabíjeli Palestince a dnes jsou historiky označované jako „Černé září“.

Jako „Černé září" jsou označovány události ke kterým došlo v září 1970 v Jordánsku. Tehdy se jordánský král Hussain rozhodl učinit přítrž snahám Palestinců (kteří byli Jordánskem přijati jako uprchlíci po izraelsko-arabské válce v roce 1948) svrhnout jeho vládu a na části jordánského území vyhlásit samostatný stát. Při bojových operacích proti ozbrojencům i následném vraždění civilistů bylo podle různých odhadů zabito 3000 (oficiální jordánské odhady) až 20 000 (palestinské odhady) Palestinců jejich arabskými "bratry".

Jak k těmto událostem došlo?

Koncem 60. let 20. století vojensky kontrolovala Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) část území Jordánska. Přestože Palestince tato země po roce 1948 přijala s otevřenou náručí, brzy začali provozovat své obvyklé aktivity - pohrdat státními autoritami hostitelské země, vybírat „výpalné", budovat teroristické výcvikové tábory, budovat kontrolní stanoviště a využívat jordánského území k útokům proti izraelskému pohraničí. Král Hussain se snažil o dohodu s OOP, neboť nestál o vnitroarabský konflikt. OOP však o žádnou dohodu nestála a naopak rozšiřovala své aktivity i na další části Jordánska.

Začátkem září 1970 došlo k otevřené revoltě Palestinců proti státní moci země, která jim kdysi poskytla nový a bezpečný domov. Dne 1. září 1970 došlo k pokusu o atentát na krále Hussaina, který jel se svou kolonou na letiště v Ammánu (hlavním městě Jordánska). Následně palestinští teroristé unesli několik dopravních letadel (TWA, Swiss Air a Pan Am) na mezinárodních linkách a vyhlásili část jordánského území v okolí města Irbídu za „osvobozené území". Dne 15. září vyhlásil král stané právo a vydal rozkaz jordánské armádě zaútočit na velitelství OOP v Ammánu. Zároveň byly napadeny palestinské tábory ve městech Irbíd, Salt, Sweileh, Baq'aa, Wehdat a Zarqa. Jordánské tanky a další těžká technika se v úzkých uličkách ukázala být neefektivní a proto musela do útoku nastoupit pěchota, která prováděla prohledávání a čištění dům od domu. Došlo k velice prudkým pouličním bojům s palestinskými ozbrojenci kteří často brali jordánské civilisty jako lidské štíty. K nejprudším bojům došlo v Ammanu, kdy OOP dokonce použila propašované a tajně uskladněné rakety k ostřelování civilních čtvrtí hlavního města. Jordánským vojákům trvalo několik týdnů, než se jim podařilo vytlačit OOP z města a zlikvidovat poslední ohniska odporu.

 

Palestinci po boji s jordánskou armádou v září 1970.

 

 

 

 

 

 

 

Palestinští "bojovníci za svobodu" po boji s jordánskou armádou v září 1970.

 

Dne 18. září zasáhla ve prospěch Palestinců Sýrie, která k jordánským hranicím vyslala své pozemní jednotky. Syrské jednotky následně tuto hranici překročily a vtrhly na jordánské území. Na pomoc hroutící se jordánské armádě přispěchal Izrael (!!!), který na syrské kolony provedl několik simulovaných náletů svým letectvem. Syřané si uvědomili izraelskou hrozbu a proto své jednotky zastavili a následně stáhli zpět přes hranice. Tímto tahem zanechali Palestince na pospas jejich osudu a ti byli následně donuceni k dohodě o příměří s Jordánskem. Když však největší podporovatel Palestinců v arabském světě, egyptský prezident Nasser, nenadále 28. září zemřel na infarkt, král Hussain rozhodl o pokračování útoku proti OOP.

Ke dni 30. září, když už bylo OOP de facto poraženo, došlo ke konečné dohodě mezi králem Hussainem a Jássirem Arafatem (tehdejším vůdcem OOP). Součástí dohody bylo, že Palestinci budou respektovat jordánské zákony (Jak pobuřující, dbát zákonů země, ve které jsem hostem!), zruší své výcvikové tábory a nebudou na veřejnosti nosit uniformy a zbraně. Avšak další palestinské organizace (Lidová fronta za osvobození Palestiny a Demokratická fronta za osvobození Palestiny) prohlásily, že se touto dohodou nehodlají řídit a vyzvaly své příznivce, aby „nedbaly jordánských zákonů" a pokračovali v boji.

V průběhu podzimu roku 1970 a prvního pololetí roku 1971 pokračovala jordánská armáda v čištění svého území od ozbrojených palestinských bojůvek. Poslední baštou palestinského odporu se stalo hornaté území na severu Jordánska, v okolí měst Jeraš a Ajloun, kde se bránilo posledních 3000 ozbrojenců. Ti prohlásili, že raději zemřou v boji, než aby se vzdali. V následném čtyřdenním boji je jordánské jednotky prakticky do posledního pobily. Posledních 72 přeživších, kterým se podařilo uprchnout z obklíčení, se dostalo na Západní břeh Jordánu, kde udělali pro muslima tu nejpotupnější věc - vzdali se vojákům izraelské armády. Tak obrovský byl jejich strach s toho, co by s nimi Jordánci udělali, kdyby je chytili živé.

Po událostech „Černého září" opustili palestinské organizace, v čele s OOP, jordánské území a přesídlily se do jiné arabské země, kterou brzy „obšťastnily" svým „skromným" chováním „vychovaného" hosta. Touto nešťastnou zemí byl Libanon, kde v roce 1975 rozpoutaly krvavou patnáctiletou občanskou válku na jejímž konci byly statisíce převážně civilních obětí.

Co řící závěrem?

Arabové, kteří využívají Palestince ke svému tlaku na Izrael a západní země, sami Palestince ve svých zemích nechtějí a mají dobrý důvod. Po neblahých zkušenostech s Palestinci z Libanonu, kteří sem přesídlili po "Černém září", se jim ani není proč divit. Proto, abychom mohli odmítnout využití (nebo spíše zneužití) palestinské otázky muslimskými zeměmi, je třeba si klást otázky: Proč Egypt, který přímo sousedí s pásmem Gazy (a do roku 1967 toto pásmo bylo jeho územím) nemá zájem pomoci svým muslimským bratřím a opět připojit toto území? Proč je nechává strádat s nedostatkem elektřiny, vody a základních potravin?

Proč jsou dodnes palestinské uprchlické tábory v Libanonu rejdištěm pašeráckých gangů a semeništěm radikálních islamistů, se kterým ani Libanon, ani sousední Sýrie nechce nic mít?

Dokáží vůbec Palestinci, kteří nikdy vlastní stát neměli, takovýto stát vybudovat a spravovat? A chtějí to vůbec, nebo jim jde jen o to, stavět se do role trpících obětí, neboť tato úloha je daleko snadnější a stačí natahovat ruku pro nevyčerpatelnou finanční a humanitární pomoc?



Autor: Dušan Rovenský | pondělí 27.4.2009 7:30 | karma článku: 37.06 | přečteno: 4038x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Beata Krusic

Zůstáváš tu s námi

V den svých pětačtyřicátých narozenin jsem zatoužila posedět si po delší době s mým milovaným světovým barytonistou Dmitrijem Hvorostovským. Znova se zaposlouchat do obrovského a nádherně zabarveného hlasu tohoto ruského pěvce.

19.2.2019 v 21:17 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 165 | Diskuse

Petr Burian

Napráskej si svého chlebodárce

Nadační fond proti korupci Karla Janečka přišel se staronovým nápadem, kterak ochránit oznamovatele trestných hospodářských činů na svém pracovišti. Nic proti páchání dobra, to je dnes v módě. Ale každá hůl má dva konce.

19.2.2019 v 18:00 | Karma článku: 21.85 | Přečteno: 820 | Diskuse

Pavel P. Kopecký

Bandera, jaký je to vzor?

Současná Ukrajina je naneštěstí nárazníkovým pásmem. Neradostným „územím nikoho“ mezi velmocenskými sférami Ruské federace a Západu. Dvou soupeřících okruhů, které se potácejí v nemalých vnitřních problémech.

19.2.2019 v 17:09 | Karma článku: 24.61 | Přečteno: 529 | Diskuse

Petr Štrompf

Komunismus v české společnosti je jako žlutofialová modřina

Věčná otázka i odpověď na ni – měla se komunistická strana po listopadovém sametu zakázat? Měla i neměla. Odpověď dvou táborů, v nichž jsou expolitici i ti současní.

19.2.2019 v 16:21 | Karma článku: 9.55 | Přečteno: 280 | Diskuse

Jan Dvořák

Výběr „ošlapného“ až na drobnosti funguje

Správa kolejnic a nádraží zavedla tak zvané „ošlapné“, což je speciální poplatek za opotřebování nástupních ploch a podlah vnitřků nádražních budov.

19.2.2019 v 15:39 | Karma článku: 18.22 | Přečteno: 426 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7114

Násilí, holá síla, vyřešilo v dějinách mnohem více než kterýkoli jiný faktor. Opačný názor je jenom toužebné očekávání v té nejhorší podobě. Národy, jež na tuto základní pravdu zapoměly, vždycky platily svými životy a svobodou. - Robert A. Heinlein (Hvězdná pěchota)

Autor publikuje v periodiku
ATM - Armády, technika, militaria


Mé vybrané odborné články můžete číst na Scribd a serveru On War / on Peace.

 

 

Najdete na iDNES.cz