Kyborg - kybernetický organismus neboli kříženec člověka a elektronického stroje. Tak zní definice toho, co nás čeká v budoucnosti vojenství, při hledání nových způsobů, jakými povedeme válečné konflikty. Nenechte se mýlit, ta budoucnost není daleko. Již klepe na dveře.
Jedním z prvních kroků ke "zjednodušení" válečných konfliktů bylo zavedení bezpilotních letounů (tzv. UAV), které se masově rozšířily v technologicky vyspělých armádách zejména v 90. letech 20. století. Nyní přichází doba implementace bezpilotní technologie na pozemní stroje (tzv. UGV) - zatím zejména průzkumné nebo zásobovací, do budoucna však zcela určitě bojové.
Vizualizace amerického FCS (Future Combat System), který však byl z finančních důvodů zrušen.
Zajímavou a samostatnou kapitolou je však vývoj technologií, které by měly zvýšit bojovou hodnotu vojáků na válčišti.
V listopadu tohoto roku převzalo Výzkumné, vývojové a technologické středisko (NSRDEC) U.S. Army od firmy Lockheed Martin neupřesněné množství exoskeletů HULC (Human Universal Load Carrier), k provedení vojskových zkoušek. Hlavním důvodem vzniku HULCu je poskytnutí převahy jeho budoucím uživatelům zvýšením jejich síly a vytrvalosti nad případným nepřítelem.
Voják vybavený HULCem je schopen rychle překonávat těžký terén se značnou zátěží.
Exoskelet HULC, vážící 13,6 kg, se skládá z nezávisle hydraulicky poháněné vnější titanové kostry, která se anatomicky přizpůsobuje spodním končetinám svého uživatele, mikropočítače a zdroje elektrické energie. HULC umožnuje uživateli, dlouhodobě a v jakémkoli terénu, nést náklad vážící více než 90 kg. Pohyby uživatele jsou přenášeny pomocí senzorů připojených k mikropočítači na servomotory, které následně aktivují exoskelet. HULC umožnuje, kromě jiného, hluboké předkony a plížení. Modulární konstrukce HULCu dovoluje výměnu vetšiny součástí v polních podmínkách, bez nutnosti odborné technické pomoci.
K HULCu je možné připojit i externí rameno, kterým lze zdvihat těžká břemena, jakými jsou např. munice, ženijní konstrukční prvky, náhradní díly pro bojová vozidla atd.
HULC je však zatím pouze jedním z prvních praktických řešení, jak vytvořit kybernetického (nebo spíše bionického) vojáka. Pokud bude skutečně zaveden do výzbroje, další technologické nástavby budou, zcela nepochybně, následovat - senzorické, paměťové a komunikační moduly (a později implantáty). Vojáci se tak budou postupně (mluvíme o dlouhodobém horizontu) stávat stále více stroji a stále méně lidskými bytostmi.
A tak je dobré se zeptat: Kdo (za) nás jednou bude zabíjet? A nestane se, touto robotizací a digitalizací, z války pouhá počítačová hra, kterou budou politici hrát rádi a pravidelně?
Vždyť zabíjet bude přeci tak snadné!
