Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na pokraji jaderné Apokalypsy - Operace Chrome Dome

19. 10. 2009 7:30:00
Po dobu 24 hodin denně a 7 dní v týdnu se v průběhu Studené války nacházelo ve vzduchu 12 strategických bombardérů U.S. Air Force. Na jejich palubách, v zapečetěných obálkách, se nácházely mapy, satelitní snímky a šifrovací tabulky. A v jejich útrobách to nejdůležitější - vodíkové bomby, připravené kdykoli rozpoutat jadernou Apokalypsu. Jejich cíle - v Sovětském svazu. Jejich návrat zpět v případě války - nemožný.

Osádky letounů, držící tuto nepřetržitou hlídku, byly součástí "flotily" více než 1500 bombardérů Strategic Air Command (SAC; Velitelství strategického letectva), připravených provést jaderný úder proti cílům na území SSSR. Američtí vojenští plánovači však měli (oprávněnou) obavu o schopnost letounů SAC přežít jaderné údery sovětských mezikontinentálních balistických střel. Zatímco v případě sovětského preventivního útoku by let sovětských střel ke svým americkým cílům trval maximálně 30 minut, americkým bombardérům by tato doba stačila sotva pro vzlet a opuštění základen.

 

pict1.JPG

Řídící sál velitelství SAC na letecké základně Offutt

Program nepřetržitého leteckého hlídkování byl zahájen v roce 1958 operací Head Start (Náskok), na níž v roce 1961 navázala operace Chrome Dome (Chromová kopule). Tento program zahrnoval nepřetržité hlídkování amerických strategických bombardérů, plně vyzbrojených jadernými zbraněmi, ve vymezených prostorech. Jakmile jedné skupině 12 letounů končila hlídka, její místo okamžitě přebírala jiná dvanáctičlenná skupina. Hlavními hlídkovacími oblastmi byly: Grónsko (pro útok na SSSR přes Severní pól), Středozemní moře (pro útok na západní a jižní část SSSR) a Tichý oceán mezi Aljaškou a Japonskem (pro útok na východní část SSSR). Poslední hlídkovací oblastí bylo okolí základny Thule (v Grónsku), kde se nacházel radar včasného varování, který měl sloužit k odhalení případného sovětského preventivního úderu proti USA.

 

Operation_Chrome_Dome.jpg

Letové trasy operace Chrome Dome

Osádky strategických bombardérů prodělaly týden před plánovaným startem předletovou přípravu a v den samotného startu následovala tříhodinová předletová kontrola letounu. Kapitán letounu mezitím převzal od zpravodajského důstojníka uzamčený kufřík s zapečetěnými obálkami obsahující mapy tras, informace o přidělených cílech a klíče k odjištění bezpečnostních pojistek vodíkových bomb. Kapitán se zpravodajským důstojníkem otevřeli kufřík a po té, co podle seznamu zkontrolovali obsah, ho znovu uzamkli. Kapitán následně kufřík místil do pilotní kabiny letounu, kde ho připevnil řetězem a zámkem. Start letounů k "jaderné hlídce" byl denně plánován na 10:00 dopoledne (aby se osádky dostatečně vyspaly a netrpěly brzkým vstáváním).

 

pict2.JPG

Osádka nastupuje do bombardéru B-52 Stratofortress vyzbrojeného střelami AGM-28 Hound Dog.

Služba letců SAC byla nudná - za 24 hodin měli uletět přibližně 17 500 km (s doplňováním paliva za letu) stálou rychlostí přes 700 km/h (při tom se vyvarovat prudkých zatáček a manévrů z důvodu snížení spotřeby paliva) a vyčkávat na případný povel k útoku. Po dobu letu si osádky snažily krátil dlouhou chvíli čtením knížek a časopisů a ti členové, kteří mohli, se střídali a pospávali zachumlaní do spacích pytlů na studené pogumované podlaze. Kdo chtěl, mohl si ohřát konzervovanou stravu a najíst se.

 

pict3.jpg

Startující "Bé-padesátdvojka" s motory na plný výkon.

Po celou dobu letu byly osádky ve spojení s velitelským letounem EC-135C Looking Glass, který se pohyboval po vlastní trase nad územím USA. Velitelský letoun, na jehož palubě se nacházel minimálně jeden generál U.S. Air Force, měl sloužit v případě zničení velitelství SAC jako záložní velitelské stanoviště. Letouny Looking Glass se střídaly v dvanáctihodinových směnách a startovaly z letecké základny Offutt v Nebrasce.

V případě vydání povelu k útoku bylo nezbytné provést řadu kontrolních úkonů, které snižovaly možnost náhodného rozpoutání jaderného konfliktu na minimum. Povel byl v letounu signalizován sérií čísel a písmen (kód), které se zobrazily na konzoli v pilotní kabině a zároveň se rozezvučel akustický signál. K ověření signálu kapitán a další dva členové osádky (obvykle druhý pilot a navigátor) rozpečetili obálky s autentickým kódem, který nařizoval provést útok. Pokud se přijatý kód shodoval s kódem v obálce, rozpečetil kapitán další obálku, ve které se nacházely informace o (primárních a sekundárních) cílech a jejich podrobné mapy. Tyto dokumenty následně předal navigátorovi, který zahájil navádění letounu na let do hloubi SSSR. Mezitím se další dva členové osádky přesunuli průlezy do pumovnice, kde rozlomili bezpečnostní pečetě a s pomocí klíčů odjistili pojistky (čímž došlo k aktivaci elektrických obvodů) vodíkových bomb nebo řízených střel. Začala mise, ze které nebylo návratu.

 

A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: „Pojď!“
A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním.

 

Zjevení Janovo 6:7-8


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

P.S. V průběhu let 1958 - 1991 (kdy program nepřetržitého leteckého hlídkování existoval) došlo minimálně ke 3 leteckým nehodám, při kterých došlo ke ztrátě, zničení nebo poškození jaderných zbraní, které se nacházely na palubách zničených letounů - v Kalifornii v roce 1961, ve Španělsku v roce 1966 a v Grónsku v roce 1968. Definitivní tečku za érou Studené války učinil prezident George H. W. Bush, když v listopadu 1991 nařídil konec "jaderné hlídky".

Autor: Dušan Rovenský | pondělí 19.10.2009 7:30 | karma článku: 26.21 | přečteno: 4675x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Tekoucí písek – dá se v něm utopit?

Původně pevná země se najednou otevře, aby spolkla dům. Fikce nebo realita? Tekoucí písek je skutečně schopný pohltit celé domy. Dá se v něm utopit? (délka blogu 3 min.)

19.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 21.15 | Přečteno: 460 | Diskuse

Pavel Suk

Mochovce – jaderná elektrárna, nebo past na peníze

Dnešní článek bude věnován slovenské jaderné elektrárně Mochovce, která je ve výstavbě již od roku 1981. Podle plánů měly být v komplexu 4 jaderné reaktory VVER-440 ale během let došlo k událostem, které vedly ke zpoždění výstavby

18.10.2017 v 20:02 | Karma článku: 9.11 | Přečteno: 257 | Diskuse

Marián Kapolka

Polemiky o evolúcii-8.Bunkový genóm ako báseň. Posunieme „hranice“ života?

Ukázalo sa, že na procesy genetických zmien je možné, ba nutné, aplikovať princípy informatiky a kombinatoriky. Aké sú niektoré závery týchto empirických vied pre biológiu? - Je živá už molekula RNA? Kde vlastne začína život?

16.10.2017 v 17:08 | Karma článku: 6.03 | Přečteno: 87 | Diskuse

Jan Fikáček

Dnešní fyzice trochu chybí.... fyzika, aneb proč je matematika někdy fyzikálně slepá

Matematika je náš nejlepší "smysl", kterým vidíme nejhlouběji do světa elementárních částic, či nejostřeji do minulosti vesmíru. Tento superiorní "smysl" má ale, bohužel, i své "optické klamy" a nedostatky.

16.10.2017 v 9:07 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 513 | Diskuse

Dana Tenzler

Proč jsou stopy v mokrém písku nakrátko suché?

Když se procházíte po mokrém písku, můžete si všimnout zajímavého jevu. Písek, na kterém právě stojíte, se zdá být světlejší a sušší než zbytek pláže. Je to trik nebo optický klam? (délka blogu 5 min.)

16.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 23.20 | Přečteno: 531 | Diskuse
Počet článků 49 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6997

Násilí, holá síla, vyřešilo v dějinách mnohem více než kterýkoli jiný faktor. Opačný názor je jenom toužebné očekávání v té nejhorší podobě. Národy, jež na tuto základní pravdu zapoměly, vždycky platily svými životy a svobodou. - Robert A. Heinlein (Hvězdná pěchota)

Autor publikuje v periodiku
ATM - Armády, technika, militaria


Mé vybrané odborné články můžete číst na Scribd a serveru On War / on Peace.

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.